"Ano. Aspoň většinou."

"A o čem?"

"O všem možném."

"Nevzpomínáte si, jestli Stenströma něco zvlášť zaujalo?"

Muž se zamyslel a zavrtěl hlavou.

"Povídali jsme si jen tak. Ale že bychom byli mluvili o něčem zvláštním, to ani nevím. O čem by to mělo být?"

"To já právě taky nevím."

Kollberg vytáhl zápisník, který mu dala Äsa, a ukázal mu jej.

"Neříká vám tohle něco? Proč si třeba do tohohle zápisníku zapsal jméno Morris?"

Birgersson se rozzářil.

"To jsme se asi právě bavili o autech. Já totiž měl morrise osmičku, to je ten velký model, jestli ho znáte. A zřejmě jsem se mu o tom musel zmínit."

"Aha, tak proto. Kdybyste si na něco vzpomněl, tak mi, prosím vás, ihned zavolejte. Kdykoli. Třeba v noci."

"Bylo to hodně staré auto; ten můj morris, a nevypadalo zrovna, moc k světu, ale jezdilo dobře. Moje, žena se za to auto styděla. Říkala, že v takové kraksně jezdit nebude, když všichni ostatní lidi mají nové."

Zamrkal a zmlkl.

Kollberg rychle ukončil rozhovor. Když dozorce Birgerssona odvedl, přišel do místnosti mladý lékař v bílém plášti.

"Jaký jste z něho měl dojem?" zeptal se.

"Působil docela slušně."

"Ano," řekl lékař, "je to výborný chlapík. A stal se jím díky tomu, že se zbavil té potvory, kterou měl za ženu."

Kollberg se na něho dlouze podíval, sebral své poznámky, strčil si je do kapsy a šel: